Základní chyby

Dřív, než se podíváme na to, co klukovi říkat, bude možná lepší se podívat na to, jak se s ním nebavit a co mu neříkat. Takže, jaká odpověď nebo komentář ho spolehlivě odradí a začít se s ním pak bavit bude o dost těžší? Zejména se jedná o výrazy jako:

• hm tak to jo no
• njn
• aha no jasně
• hmm

.. opravdu je potřeba pokračovat? Prostě, když něco takovýho řekneš, co čekáš, že ti ještě bude povídat..

A o čem se teda bavit?

Nikdo od tebe asi nečeká, že jen kvůli tomu aby bylo o čem si povídat, si nastuduješ poslední výsledky ligové tabulky a poslední ženevský autosalon nebo tak něco Navíc – ani to by nebyla žádná velká výhra, protože zdaleka ne všechny kluky něco takovýho zajímá!

Jako dobrá témata by se naopak dala vybrat třeba:

• hudba
• filmy
• co ve škole u tebe a co u něj
• .. na další už určitě přijdeš sama!

Co je ale problém, že docela dost holek když kluka ještě úplně dobře nezná je tak nějak ztichlých a bojí se říct skoro cokoliv, protože si myslí že by tohle bylo trapný, tohle se teď nehodí, tohle říct nemůžu myslel by si že jsem blbá atd.. Ale když takhle budeš přemýšlet, co vznikne? Nejspíš to, že už s tebou nebude chtít nikdy vyjít nebo se bavit, protože se zdá, že se s ním nechceš bavit!

Takže jak na to?

V první fázi by měl být aktivnější kluk, a je to tak správně. Ty bys mu však měla vyjít vstříc a smát se i jeho ne zas tak vtipným hláškám. To ho povzbudí a bude k tobě otevřenější!

Pak když už přejde takový ten úvodní šok a kafe nebo nějaké jiné pití popíjené v klídku tě už trochu rozehřeje.. Se můžeš pomalu rozmluvit i ty, nějak navázat na to, co povídá a chytit se právě jednoho z výše uvedených témat.. Třeba. Je na tom něco složitého? Uvidíš že vůbec ne. Jen se toho neboj a uvidíš, že to půjde samo.

První věc: určitě lepší je, než použít hard metodu – tzn. pozvat kluka na rovinu někam – použít vychytralejší, o to více však také fungující soft metodu – to znamená, přivést ho k tomu, aby tě pozval sám.

Jdeme na to soft & easy

Metoda měkkého donucení, tedy soft spočívá v tom, že přivedeš kluka k tomu, aby mu nějak došlo, že z tvojí strany ti není úplně cizí, odhodlal se a konečně tě někam pozval. Proč to neudělá hned sám? Důvodů může být vícero, zejména za vším stojí podvědomý strach z odmítnutí, tj. z toho, že tě někam pozve a ty se na něco vymluvíš nebo ho jiným způsobem pošleš někam.

Abys tomu předešla, měla bys mu nastavit svou laskavou tvář a být k němu otevřená, prostě ve chvíli kdy získá pocit, že se s tebou dá v pohodě se bavit prakticky o čemkoliv, naberou v jeho mysli jasnějších obrysů i představy na téma, že by se s tebou dalo bavit i o samotě, případně když jsi takhle v pohodě, tak mu kdyžtak i to odmítnutí podáš tak nějak lidsky, bez toho aby došlo ke ztrátě jakési jeho pomyslné prestiže.

Metoda tvrdá, čili hard

Druhou metodou, ke které je tedy také občas přeci jen nutno sáhnout, spočívá v tom, že prostě řekneš natvrdo, že zítra máš volno a šla bys na procházku, či podobným způsobem kluku obzvláště bojácnému nebo pomalu se odhodlávajícímu naznačíš, že je na čase to někam posunout.

V tomto případě si však připrav vše tak, aby to klaplo na 100% – např. jestli má holku, je naprosto jasné, proč se stále k ničemu neodhodlal a i na toto pozvání může zareagovat velmi různě! Popřemýšlej také o předmětu pozvání – např. na romantickou komedii se opravdu jen výjimečně podaří kluka dostat, a tím méně, pokud se to zatím nepovedlo..

5 minut nebo 5 sekund

Znáte takovéty příběhy z dávných i současných časů, kdy se v té chvíli, kdy se ti dva uviděli, okamžitě do sebe zamilovali, tak nějak v oné chvíli oba znejistěli a v té nejistotě a překvapení něco každý zkusil a protože byli na stejné vlně, prostě jim to vyšlo? Přesně tohle je ten fenomén na první pohled. Tohle je první možnost, jak kluka bleskově sbalit, nicméně nedá se to použít vždy, už proto, že se to nedá absolutně plánovat.

Jak sbalit kluka minutu po minutě

Když chceš sbalit kluka v těch případech, kdy to není úplně jasné a nejde to tak samo, měla bys mít přibližný plán, jak na to. Je jasné, že žádný takový plán se nedá pak použít na 100 %, protože věci se v téhleté oblasti vždycky vyvíjejí trochu jinak, než si člověk myslí. Základem úspěšného balení je schopnost ukecat. Každá z rozhodujících 5 minut balení by měla mít určitý účel. Jestli se některá fáze protáhne na úkor druhé, není natolik rozhodující, hlavní ovšem je, aby každá jedna z nich byla v balicím procesu obsažená.

1. minuta

Oční kontakt, přiblížení a okouknutí. Musí si tě všimnout. Tohle je úkol několika prvních sekund. Když už tě teď osloví on sám, je vyhráno. Jestli ne, je potřeba převzít inciativu.

2. minuta

V této chvíli by se měla řešit nějaká trochu blbost, hlavně ne nějak závazně, prostě takové pokecání o ničem a zkouška, jak reaguje. Jestli stále kouká kamsi mimo a odpovídá jednoslabičně, dá se v této chvíli jednoduše odpolout a nic se nestane, o nic nejde. Pokud už je inciativa na jeho straně a začíná už mluvit víc on, je v podstatě vyhráno.

3. minuta

Teď už by mělo být jasné, že mezi vámi něco je. Nejde o to, o čem se bavíte, ale o ten již výše zmíněný faktor X, který se pozná jen podle kombinace hlasu pohledů, někdy i letmého doteku. Je to tam? Pak je načase rozhodout se, a:

• už teď někam jít – v podstatě na rande
• nebo pokračovat v balení

Pokud to vychází tak, že je potřeba zvolit druhou možnost, čti dále.

4. minuta

Nyní je potřeba plánovat něco do budoucna. Nesmí to skončit tak, že si řeknete, ať už nahlas nebo v duchu – jo, v pohodě, tak zas někdy. To ne, tím by celá akce byla naprosto k ničemu. Teď je potřeba udělat tah na branku a dosáhnout jasné dohody o tom, kdy nebo kde se zas můžete vidět, případně získat kontakt na mobil, Facebook nebo ICQ.

5. minuta

Nakonec není co řešit, ale zase si to nepokaž. Nahoď svou klasickou svůdně balící pózu a stylově se rozluč tak, aby už teď se na tě těšil.

Ví to tom?

Tohle je otázka, kterou by sis měla rozhodně ihned zkraje položit. Ví on vůbec o tom, že by se ti snad mohl líbit? Jak už jsme se tu kdesi tak nějak nenápadně zmiňovali… Náznaky prostě nestačí. Když náznak, tak pořádný. Naznač mu to tak, že se mu bude tento tvůj náznak neustále vracet a nebude moc myslet na nic jiného. Přemýšlej o tom a posuň celou tu záležitost o kus dál, na nic nečekej. Neboj se, protože když se budeš bát a budeš to pořád dělat tak, jak to děláš teď, budeš přesně tam, kde jsi právě teď a věci se tak nějak samy od sebe do pohybu prostě nedají.

Dobře to dopadne

Nevíš, jestli to dopadne dobře, myslíš že to beztak nakonec nevyjde? Chyba! Musíš změnit svůj pohled na celou věc, změnit myšlení a vidět to přesně obráceně: Představ si, vžij se přesně do té chvíle, toho okamžiku, kdy to vyjde a jak to bude vypadat, jak se budeš cítit.

Musíš před sebou živě vidět tu představu a jít za ní. Nejde to, myslet si v tomto okamžiku, že to snad časem vyjde. Už teď se musíš cítit, jako by to vyšlo, vědět, že je to tam. Přesně tahle vize tě posune blíž k vytyčenému cíli, a když budeš tuto vizi každý den před sebou vidět, velmi brzy zjistíš, že se blížíš jejímu naplnění, že vesmírná tělesa se začínají příznivým směrem, atomárně chemické pohyby se začínají přetvářet do nových struktur, v důsledku čehož se nakonec dostaneš tam, kde chceš být – budeš s ním.

Zamilovaná smska musí mít grády, musí mít kouzlo a prostě musí to být pekelně chytře vymyšlená textová zpráva. Jak si na základě těchto premis pravděpodobně sama dovodíš, není tedy vůbec lehké takovouto zprávu nejen vymyslet, ale i poslat. Celý tento proces můžeme rozdělit do tří fáze definovaných na základě přesně daných pravidel:

1. Proces vymýšlení
2. Proces psaní
3. Proces odeslání

Vymýšlení

Toto není vsktuku lehké, jak nám jistě nejedna čtenářka dá zapravdu. Takže, insipraci můžeš hledat přibližně těmito dvěma způsoby – přímo od toho, komu chceš psát – tj. prostě se na  něj podívej, vybav si ho, koukej na jeho fotku atd. – a pak způsobem internetové analýzy. Internetová analýza spočívá v tom, že prostě chodíš po netu a hledáš co by se dalo s mírnými úpravami použít.

Psaní

Při psaní je třeba se naladit na dobrou psací vlnu, pustit kvalitní music a už to ťukat, dřív než tě nové dílko moderní poezie opustí kdesi v poetických dálkách nenapsaných básní.

Odeslání

Odešli ho přesně v tu chvíli, kdy ti tvůj neomylný šestý dívčí smysl řekne: Teď. Tuto chvíli je třeba vychytat, natrénovat vystižení toho vrcholného okamžiku a neposlat smsku ani o vteřinu dříve, ani o sekundu později. Udělej to přesně tak, a budeš se divit, jak to funguje.

Jít do toho: Ano či ne?

Neboj se, i když třeba zareaguje nějak zmateně, nebývá to na základě nějakého odporu k tobě, jako spíše překvapení a nečekanosti toho, že od tebe dostal políbení. O nic nejde, takže určitě se toho neboj a uvidíš, že tím určitě nic nepokazíš, když ve vhodné chvíli (kterou je, jak píšeme dále, potřeba mírně připravit) se přiblížíš přitiskneš ret na ret.

První fáze: přiblížení

Nejprve je potřeba se dostat dostatečně blízko. Vycházíme z toho, že jsi se s dotyčným ještě nelíbala a chceš to už nějak rozetnout, případně jeho samého k tomu nasměrovat. Ideálních okamžiků je vícero, nejznámější je určitě taková ta rozlučka na konci rande, to ta  určitě jistí, ale zas na druhou stranu když to nevyjde v tuto chvíli odkládá se celý líbací proces až na další schůzku a už se v této chvíli nedá dělat nic. Proč proto čekat až na loučení, když se dá líbat naprosto kdykoliv.

Blízko k sobě

Jakoby náhodné přiblížení je úplně to nejlepší, co může být. Modelová situace: sedíte kdesi v nějakém parčíku či na jiném blíže nespecifikovaném místě. Ted vstáváte, a ty teď se strojenou nešikovností vstáváš a zavrávoráš, čímž tě musí chytit (jestli tě v této chvíli nechytne, je záhodnou uvažovat o náhradě za jiného, který tě chytí!) a tímto chycením se vaše obličeje přiblíží natolik, že… Dále už popisovat není nutno.

Takových situací je ale množství a dá se to inutivně podchytit, že – teď by to opravdu šlo. Jen musí oba vědět, že se nemusí ničeho bát, žádných výčitek z ani jedné strany.

Jak se líbat

Hodně holek zvláště mladých holčin, které ještě s kluky mají zkušeností jen pomálu, za tím vidí nějakou složitou fyzickou činnost, neví jak našpulit ret, myslí si, že jazyk k tomu potřebuje nějaký speciální výcvik, atd. Existuje tedy nějaký univerzální líbací návod?

Ve skutečnosti je to asi takto: každý ret a každý jazyk, zuby, to vše vytváři naprosto unikátní soustavu líbacího ústrojí u každého člověka, nejsou dva naprosto totožné ústní otvory. K tomu je ještě přičíst fakt, že každý má i trochu jinou náturu, pohled na druhé pohlaví a věci s tím související. Je to samozřejmě celé ještě trochu složitější. Kam tím míříme: Neexistují dva lidé, kteří by se líbali stejně. Stejně, jako má každý pár vlastní pravidla je zvyklý dělat spolu věci nějakým způsobem, přesně to samé platí i o líbání. Vůbec to prostě neřeš, jen trochu pootevři ústa, přivři oči – a budeš se divit, ono to nejenže půjde, ale to dokonce půjde velmi dobře.

Básničky a kluci

Ano, je to určitě moc pěkné, napsat klukovi nějakou pěknou zamilovanou básničku. Ale nad čím se musíme v první řadě zamyslet – mají kluci vůbec básničky rádi? Zajímá je to, nebo to jen tak dělají, jak se vlastně staví k tomu, když jim od jejich milované dívky přijde buď v sms, přes icq, v mailu, nebo úplně normálně na papíru báseň? Ptali jsme se mužů a tady jsou odpovědi:

Jirka, 15 let:

Když dostanu básničku tak moc nevím, co na to říct. Je to ale pěkný a tak pak většinou taky něco takovýho vymyslím a odepíšu jí na to něco v podobným stylu.

Michal, 18 let:

Básničky mě štvou. Většinou nechápu, o co v tom vlastně jde tak pak jen řeknu že je to pěkný a mám ji rád, ale mohl bych žít i bez nich.

Matěj, 17 let:

Na těchle básničkách se mi nelíbí to, že jsou většinou odněkud z internetu a vůbec to tím pádem vlastně nic nevyjadřuje, co si vlastně o mně holka myslí. Když chci něco někomu napsat, tak to snad nebudu odněkud kopírovat a napíšu mu, co si myslím, ne?!

Tolik tedy odpovědi našich respondentů, výsledek výzkumu můžete posoudit samy. Jak se zdá, básničky nejsou zas až tak nezbytným artifaktem, jak by se možná zdálo.

Co a kdy psát

Tradiční časy psaní milostných sms jsou pozdní večer a brzké ráno, tyto dva časy v sobě mají jakousi přidanou básnickou hodnotu. Exkluzivní jsou ale například navoněné dopisy na narůžovělém papíře, které jsou samozřejmě o úroveň výše a žádná elektronická ani textová zpráva se jim nemůže rovnat.

Čeho se vyvarovat

• nepoužívat básničky z internetu
• nepřehánět to s množstvím
• lepší kratší, než delší

Kde sehnat icq

Tak tady máme řadu možností, od prostého zeptání jaké máš icq po různé úkladné metody spočívající v dotazování jak známých tj. kámošek a kámošů a kámošek kámošů případně kámošů kámošek atd. tohle asi dál rozebírat netřeba.

Co psát

Je potřeba najít něco, co se dá dlouhodobě řešit. Rozhodně se vyvyruj používání slov jako mno, hm, tak to jo no a podobným! Ve chvíli kdy napíšeš něco jako mno,tak to jo, mno nemůžeš čekat žádnou smysluplnou odpověď, někdy dokonce žádnou odpověď protože takovéto odpovědi a jen trpné odpovídání na to, na co se ptá ten druhý, to prostě není způsob psaní, se kterým by se dalo někam dostat.

Kdy psát

Zejména výhodné jsou termíny načasované tak 1-2 hodiny před spaním, to je většinou klid, když se konverzace rozjede, dá se to většinou protáhnou do brzkých ranních hodin a má to přeci jen občas takový určitý romantický nádech, ono osamělé psaní do noci.

Borci a borečci

Je třeba oddělit zrno od plev. Poznat opravdu kvalitní inteligentní jedince od namachrovnaných, často sice obecně protěžovaných, nicméně v podstatě nepoužitelných tzv. machů. Jak to většinou na úrovni třídy bývá, je všeobecně zřejmě známo. Bývá tam zpravidla jeden tzv. idol všech žen pak několik obstojných, taková vyšší třída, no a pak samozřejmě taková ta spodina, jedinci od kterých je lépe držet se dál nebo je minimálně nebrat naprosto vážně.

Jak na věc

Balení ve třídě je taková věc co se na jednu stranu řeší prakticky neustále, nějak se o tom drbe, spřádají se se různé teorie a taktiky, zkoumá se kdo s kým jak, ale přitom to zase tak lehké není. Aby balení mělo úspěšné výsledky, měla bys získat tyto informace:

• telefonní číslo
• icq číslo
• a jestli je na minimálně 99% opravdu volný

Tak jak začít? No tak nejprv opravdu zlehka, monitorovat terén. Stačí takové letmé pousmání v hodině, prozvonění pak prohození poznámky jen tak o ničem, třeba co si ten učitel jako myslí. Z těchto setkání pak je potřeba pokračovat až na úroveň, kdy se tak spolu běžně bavíte o všem možném a takový ten počáteční ostych či nejistota je překonán.

Za školou

V této fázi je pak potřeba vyvolat setkání na mimoškolní úrovni. Nejlépe, když iniciátorem nejsi ty, ale on, to je jasné, nicméně občas prostě není zbytí a zůstane to na tobě, takže nějak tu procházku nebo kafe musíš vymyslet ty. Na prvním setkání ještě nemůžeme očekávat žádné zásadní posuny, nicméně tón debaty a tak celkově celého setkání by se přece jen už měl nést v trochu jiném duchu než všechno, co dosud probíhalo ve škole. Na druhé schůzce tohoto druhu by už při příznivé konstelaci hvězd mělo už dojít k nějakému bližšímu kontaktu a z balení by se mělo zvolna stát regulérní chození.

Nelíbíš se mu

Tak toto je asi nejhorší, co se může stát. Ano, nestává se to často. Jak to poznat? V lepším případě podle takového takticky naznačovaného nezájmu, v horších pak ignorací, nicméně nic není ztraceno a tak co třeba využít již navázaného kontaktu k dotazu, jestli náhodou nemá nějakého kámoše,kterého by ti doporučil. Téma hodnocení žen bývá v mužském světě poměrně časté, takže tento doporučený kámoš by měl být vyfiltrován a neměl by již na rozdíl od něj trpět slepotou k tvým půvabům.

Celkem se mu líbíš, ale neví

Tady se ocitáme na rozhraní. Nemyslí si, že jsi ošklivá, což je jistě pozitivní. Ale cosi tady chybí. Tento případ se dá rozpoznat tím, že jakoby se už párkrát někam jde, celkem to probíhá dobře, ale něco tomu chybí, nejčastěji nějaké pokusy o bližší kontakt z jeho strany. Způsobů, jak toto zvrátit a z nenápadných schůzek vybudovat pevný svazek, je samozřejmě celá řada. Jde o to, že dřív než z toho začne nenápadně couvat, měl by poznat tvé skryté kvality, které ho od vycouvání odradí. Tyto skryté kvality jsou samozřejmě velmi individuální, u některé holky to je skrytý mrštný jazyk, u jiné zas jiná obdobně šikovná část těla, jindy zas prudká moc intelektu a zjištění, že se s ní nadměrně dobře kecá. (Ano, zejména to poslední je v první části balícího procesu potřeba rozvíjet – nesmí mít pocit, že mluví jen do takového sice půvabného ale jen tu a tam se pochichtovávajícího nic však neříkajícího dubu.)

Líbíš se mu, ale nemyslí si, že si s tebou rozumí

Tohle je celkem problém. Ve chvíli, kdy si tě zařadí to kolonky hezká, ale blbá, hrozí že se pro něj staneš při vší své vstřícnosti jen chvilkovým povyražením bez dlouhodobé perspektivy. Co s tím dělat? Tak můžeš, když tuto nehezkou snahu vycítíš, jít od toho. Nebo nedovolit žádné zneužití a uhájit čest. A nebo, což je ovšem zvlášť složité, přesvědčit o opaku, čehož se dá dosáhnout právě jen tehdy, když ho ohromíš svým rozhledem o věcech a tímto se přesuneš do skupiny, která je snem všech mužů, tj. mezi holky nejen hezké, ale i chytré.